Cesty

Pobřeží Amalfi se fotí samo, a právě proto je těžké udělat snímek, který už tisíckrát neudělal někdo přede mnou. Vyšplhal jsem nad serpentinu, počkal na chvíli, kdy se moře a obloha slily do jednoho šedého tónu, a nechal cestu, ať se sama klikatí dolů k vodě. Cesty pro mě nejsou o cíli, jsou o tom, co po nich uvidím.

Nevěděl jsem, kam ta pěšina vede, a šel jsem po ní právě proto. Cesty nejsou o cíli, jsou o tom, co cestou uvidím.

Brighton, vítr a slaná voda v obličeji. Fotil jsem ne moře, ale ten pocit, že jsem zase někde úplně jinde.