Tři fotky denně

Dlouho jsem si myslel, že fotka musí být událost. Že se má stát něco výjimečného a já tam mám být s foťákem připravený. Pak jsem si dal jednoduché pravidlo: každý den udělat a zveřejnit aspoň tři snímky. Bez výmluv, i když se „nic neděje".

A právě tehdy to začalo dávat smysl. Nečekám na ten rozhodující okamžik, ten okamžik jsem já a spoušť. Beru ulici takovou, jaká je: popelář za svítání, prázdný přechod, sto oken jednoho paneláku. Mikropříběhy, které se odehrávají všude a každý den a obvykle zmizí, aniž by si jich někdo všiml.

Fotím černobíle, protože barva často odvádí pozornost od toho podstatného, od světla, gesta, kompozice. A fotím všednost, protože ta je nevyčerpatelná. Ulice je krásná i bez lidí. Stačí se zastavit a dívat se.